Horolezectví, cizí krajina a pomoc nášeho GPS trackeru na cestách

Když jsme do Bosny jeli poprvé, bylo nám jasné, že musíme být opatrní. Ve městě jsme se nechtěli od auta vzdalovat na dlouhou dobu . V přírodě jsme se zase snažili parkovat tak, bychom při lezení na auto viděli. Řešením také bylo ho nechávat v kempu, případně u někoho, kdo nám ho pohlídal.. Byl to pro nás přece celý domov na kolech, kde si vozíme velkou část výbavy za nemalé peníze. Bosna nás ale okouzlila, bylo jasné, že se sem brzy chceme vrátit.

Po dvou letech se nám konečně podařilo zařídit návštěvu vysněného festivalu Drill and Chill a hned navazující akce s názvem Blagaj Climbing. Dovolená se blížila a cestovní horečka stoupala.. Asi čtrnáct dnů před odjezdem jsme potkali kamaráda, který před měsícem navštívil stejnou lezeckou destinaci, kam jsme se právě chystali.. Neměl pro nás dobré zprávy - vykradli mu prý celé auto. To nám tedy na klidu nepřidalo…¨

Proto jsme s nadšením přivítali možnost vypůjčit a vyzkoušet si GPS modul na dozor auta po celou dobu naší dovolené. Uklidnili jsme se a zároveň se nám líbilo sledování našeho vlastního pohybu i spotřeby vozidla. Měli jsme super přehled o tom, kolik denně n ujedeme a za jak dlouhou dobu. Díky mapě jsme měli zaznamenanou i trasu cesty. To vše v mobilní aplikaci GPS dozoru pohodlně po ruce v telefonu.

Cestu do vesnice Rekavice, kde se konal první festival, jsme ujeli téměř na jeden zátah. . Bylo to necelých 970 km skoro bez dálnic. V průběhu týdne jsme si pak užívali festival plnými doušky. Denní program byl bohatý, o od vrtání nových lezeckých cest, highliningu, jógy, tance na šálách, lezeckého maratonu a různých soutěží , až po samotné lezení a společné večeře. S koncem festivalu přišly dva deštivé dny, tak nám nezbylo nic jiného, než se pomalu přesunout do další destinace.

Mezizastávku na jeden večer jsme si udělali u Ramského jezera. Byla to skvělá příležitost si trochu odpočinout od celotýdenní práce ve stěně při vrtání a lezení. Z Rekavice do Blagaje to je přibližně 270 km cesty, která vede několika pohořími a kaňony. Zdálo se nám, že tahle trasa je bez jediného kousku rovné silnice.

Následující den jsme přijeli do Mostaru, abychom si prohlédli historickou část města a doplnili zásoby. Zbýval nám už jen kousek cesty na další festival ve vesnici Blagaj, která je j je známou turistickou destinací především díky. vyvěračce řeky Buny, kde z pramene řeky vytéká 40 000 l/s vody. Teplota vody i v létě dosahuje 10 stupňů Celsia.

V průběhu festivalu jsme měli možnost udělat dvě nové cesty v sektoru Rebro, který je ikonický pro celou tuto oblast. Nesmazatelně jsme tak otiskli vlastní lezecký rukopis do místní skály. Několik dní po festivalu se nám ozvali místní s pochvalou za dvě nové pěkné linky. Tohle vždycky potěší.

Dovolená se krátila , ale cesta domů byla ještě dlouhá. Zvolili jsme záměrně volnější tempo.. Odpočinkové místo na spaní (přibližně uprostřed naší cesty), jsme našli u Balatonu nedaleko jedné z mnoha hezkých rozhleden. Opět to byla trasa téměř bez dálnic v délce přibližně 560 km.. V rychlosti jsme si druhý den prohlédli rozhlednu, celý Balaton jsme měli jako na dlani. Teď už nás čekalo jen 580 km a byli jsme doma.

Protože jsme se dělili o výdaje na cestu, aplikace GPS dozor nám velmi ulehčila dodatečný rozpočet nákladů. Celkem jsme ujeli 2500 km při průměrné spotřebě 10 litrů na 100 km.

GPS dozor nás velmi mile překvapil jednoduchostí a uceleným přehledem údajů, to vše zpracované na jednom místě.