Nečekaný konec cesty

V pátek večer mi nějak nechtěl sloužit internet na pokoji, takže jsem už večer nepořešil případné ubytování na sobotu a nechal sobotní cestě volný průběh. Dle předpovědi mi měl buď o sobotní noci, nebo v neděli ráno přijít do cesty déšť. Jak se den vyvíjel, řekl jsem si, že mu zkusím ujet. Člověk míní, bůh mění. O tom ale až úplně na závěr.

Záměr jsem měl od sobotního probuzení ještě jednou do sytosti posnídat lahodné bio produkty, co nejdříve se sbalit a vyrazit směr Štětín. Stralsund z předešlého dne mě tak navnadil, že s ohledem na to, jaká pověst Štětínu předchází, měla to být dnes ještě větší pecka, než předešlý den. Trochu jsem měl v pozadí obavu z toho, že Stralsund byl v Německu a Štětín se nachází v Polsku. Nemám s našimi polskými sousedy příliš pozitivních zkušeností, ale zkusil jsem je hodit za hlavu a přijet na návštěvu v tomto ohledu čistý. 

Ač jsem se snažil, jak jsem mohl, vůbec jsem z toho města neměl dobrý pocit. Možná to bylo i tou oblohou, která se při mém příjezdu zatáhla a v průběhu mého pobytu ve městě ještě výrazně potemněla. Snad nevystupovalo na povrch mé podvědomí... 

V prvé řadě mě zajímal přístav. Chtěl jsem si ho projít a shlédnout ty ohromné lodě, jejichž schopnost udržet se na hladině mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Postupně jsem ale od této myšlenky upustil, protože jsem zjistil, že vlastně skoro celé město je přístav, a to se opravdu nejedná o žádné maloměsto. Tak jsem se rozhodl projet městské části sousedící s přístavem na motorce. I zde jsem narazil. Při této příležitosti jsem totiž pocítil, v jak dezolátním stavu se nachází městské komunikace, když jsem se svou motorkou výrazně brzdil provoz před všemi těmi výmoly a rozpadlými betonovými panely. Tak trochu z toho na mě padla tíseň. A opravdu, zabrala na ní až píseň, kterou jsem si začal prozpěvovat v přilbě :-). Lidi o místě vždycky řeknou hodně a tady ti lidé byli zvláštní. Zkrátka neměl jsem z nich dobrý pocit. Byli vzezřením takoví unavení, jetí a neměli jiskru. Hodně jsem jich viděl s cigaretou a mnohé i s lahví, zřejmě s alkoholem. Vůbec se jim nedivím. Zřejmě se tam veškeré dění točí kolem přístavu. Ten je ale bohužel v taak neutěšeném stavu! Celý přístavní komplex je obrovský, ale budovy jsou zchátralé a je vidět, že by přístav potřeboval nějakou zásadní finanční injekci. Na druhou stranu je ale nutné podotknout, že staré město je nádherné a Odra ve Štětíně opravdu majestátní. 
 

Přiblížila se třetí hodina, koukli jsme s motorkou na sebe a usoudili, že je třeba ze Štětína vyrazit, jinak si snad budu muset taky zapálit. Ale kam a kudy? Ta obloha nesla hodně vody, které jsme se chtěli vyhnout. Bylo jasné, že na žádný severní směr nevychází čas, protože už ze Štětína do Čech to byla pěkná dálka, natož třeba z Rostocku nebo Luebecku. Volno mám do neděle, ale nebylo by od věci v neděli trochu zregenerovat. Rozhodl jsem se tedy pro jižní směr s tím, že budou-li okolnosti nakloněny, někde zkusím využít nabídku "Zimmer frei". V opačném případě zkusím dojet do Prahy. Docela jsem se zasekal v pár městech, kterými jsem projížděl, a navíc se objevily na cestě překážky v podobě několika objížděk. Ve výsledku jsem se ještě v 8 hodin večer, kdy přestává být vidět, motal někde v místech, kde jsem zakotvil ve středu večer.

Ubytování už bych horko těžko po tmě hledal a tak jsem se rozhodl dojet až do Prahy. Nejrychlejší, ač mnou nejméně oblíbené řešení, bylo nasnadě. Plexi helmy jsem měl už zapatlané od množství uhynulého hmyzu a tak jsem přes něj skoro neviděl. Když člověk nevidí, nabízí se dálnice jako nejlepší řešení :-). Začal jsem kombinovat silnice s dálnicemi a brzy jsem byl v Drážďanech (kolem 22:00). Chvíli na to vjíždím do Ústí nad Labem. Na první benzině se musím tepleji obléci a mám chuť na kávu. Vložím mince do automatu a zmáčknu nápoj. Z automatu se začne valit pára a přiběhne velice příjemná paní/slečna s očima v sloup, že zase byl někdo příliš rychlý. S výrazem, který mi připomněl Štětín, mi kávu opětovně za svým pultem připravila a předhodila. Nebral jsem si to osobně...

Spořádal jsem kávu s buchtou a rozjel se vstříc pár posledním desítkám km směr Praha. Jakmile ale vyrazím, plexi zvhlhne. Zjišťuji, že začalo mrholit, postupně pršet a před Prahou lít. Domů jsem dojel v cca 1 hodinu v neděli ráno úplně promočený, ale s úsměvem na tváři, že jsme tu výpravu až k Baltu takto v pořádku vykonali a přes všechny nástrahy, které cesta připravila, se dokázali přenést. Na cestu jsem vyrážel s tím, že motobaterie není stoprocentní. Předchozí motoalarm ji dokázal vysát během pár dnů. Trochu jsem měl v hlavě obavu z toho, že budu muset ke konci cesty roztlačovat. Proto také v průběhu ten test na napětí v baterii. Ukázalo se, že obavy byly liché. Odborná instalace má na tomto výsledku jistě také lví podíl. Jako kdyby v motorce žádný další nainstalovaný spotřebič nebyl. Všechno fungovalo až do konce tak, jak mělo. Musel jsem holku pohladit. Předla...