Ano, plán byl...

Dnes jsem, jak je mým zvykem, pohlédl na oblohu a přes drobné kapky mrholícího deště jsem bohužel na celém nebi nenašel kousek světla, které by udalo směr mým motocestám...

Ano, plán byl.. vyrazit směr jih přes Rakousko do slunné Itálie, kde bude v současnosti tepleji a hlavně, nádherné, čisté silnice, které vedou skrzevá neskutečná pasa s úžasnými výhledy. Všechny skvělé zážitky na jihu Evropy se ale mohou realizovat při naplnění jedné zásadní podmínky, a tou je teplé a suché počasí. Letošní nevyzpytatelné počasí, které už dokázalo v průběhu zimy, jara a nyní i léta přinést řadu překvapení, opět ukázalo (pro motorkáře) svou odvrácenou tvář.

Ano, plán byl.. vyrazit s partou kamarádů. Letos se účast rýsovala nadmíru pozitivně. Bylo to cca 2 měsíce, ne-li 3 před odjezdem, kdy naše grupa činila 4 lidi. Na poměry posledních let navýsost vysoká účast. Cca měsíc před odjezdem přišel jeden z kamarádů s tím, že bohužel účast na naplánovaném výletu ruší, neb se mu naskytla možnost vyrazit na svém enduru na východ Evropy. Uznávám, že na “hardcore” enduru, které kamarád provozuje, si naši cestu úplně nemohl užít, takže jsem si řekl, že to tak je vlastně dobře. Zbyli jsme tři. V pátek 23. 8. volá kamarád, se kterým jsme toho doposud nacestovali na motorkách asi nejvíc, takže stabilní člen mých motovýprav, že bohužel z rodinných důvodů není v jeho možnostech vzdálit se na více dnů z domova. Poslední člen výpravy byl víceméně navázán na tohoto kamaráda, takže s jeho neúčastí svou účast také zrušil. Nutno podotknout, že kvůli tomuto chlapíkovi se celá motoudálost přesunula o jeden týden, tedy na tento týden, ve kterém mám pocit, jakoby nejen do Čech, ale i do jižnějších krajin, dorazil podzim.

Takže takový byl plán. Nejsem plánovací člověk a události spojené s tímto motovýletem mi pouze daly za pravdu. Spontaneita se z lidí vytrácí a všichni se snaží mít všechno pod kontrolou. Veškeré dění ale ovlivňuje tolik proměnných, že je všechny ovládnout zkrátka není možné, takže u mnoha lidí je pak nasnadě všudypřítomné zklamání. S ohledem na to, že jsem s blížícím se termínem předpokládal změny v organizaci výletu, neb takový je standardní průběh dopředu naplánovaných akcí, nikterak zásadně mě dosavadní úpravy účasti na mototripu nezaskočily.

Co mne však zaskočilo je skutečnost, že neexistuje dnes a minimálně s pár denním výhledem směr, kterým bych se mohl na dvou kolech vydat a nemuset toporně projíždět každou zatáčku v obavě z pádu. Navíc nabalený v oblečení s termovložkou, kterou běžně instaluji až v pozdním září/na začátku října... Vyhlídka toho, že si po pár desítkách km najde neoblomný déšť skuliny v mém oblečení, kudy proteče do vnitřních vrstev a zásadním způsobem tak sníží můj komfort z jízdy je opět něco, co mi říká: ”Petře, tohle je spíše čas na posezení s knihou a teplým čajem v křesle za oknem, než na jízdu do jižních krajin, kam dojet suchou nohou/pneumatikou není nyní zkrátka možné...”.

Nevyzpytatelné počasí trápí i meteorology a tudíž spoléhám stále na to, že stejně jako doposud se jejich předpovědi budou zásadně odlišovat od reality. Věřím, že odchylka bude směrem nahoru. Věřím, že to půjde nahoru.. třeba jako.. třeba jako kal ode dna.., jak zaznívá v jednom mém oblíbeném a nadmíru povedeném hudebním počinu..

Jakmile vyrazím, budete možnost být u toho. Bude-li ale počasí zásadním způsobem proti, budeme si s tím muset nějak i ve spolupráci s kluky z GPS dozoru poradit. Určitě něco vymyslíme a všechno dobře dopadne.