Petrova jízda s GPS lokátorem na motorce

Byl to docela spontánní nápad. Půjčíme motorkáři Petrovi GPS lokátor na dovolenou, budeme ho sledovat online a on nám na oplátku napíše deník z cest. Pošle nám nějaké hezké fotky z Itálie a my budeme závidět. Jak už to bývá, bylo všechno úplně jinak - ale i tak to stálo za to!

Původně chtěl Petr vyrazit na své Hondě VFR 800 přes Rakousko do Itálie. Přejet přes Alpy a strávit týden motorizovanými toulkami po okolí městečka Buia. To znělo velmi dobře, takže jsme pro něj připravili GPS lokátor s příslušenstvím, vytvořili speciální webové stránky a domluvili autorizovaný servis, který všechny krabičky do Petrovy krasavice odborně nainstaluje.

To jsme ale ještě netušili, že naše plány překazí ten nejzákeřnější nepřítel všech motorkářů - vydatný a trvalý déšť.

Příště radši neplánovat

Petr nakonec kvůli počasí do Itálie nejel a pár dní volna strávil v Čechách. GPS lokátor pro sledování vozidel včetně náklonového a otřesového čidla už byl ale aktivovaný. A protože lokátor může na motorce snadno nahradit alarm, zprovoznili jsme Petrovi i naši službu GPS Alarm, kdy motorku odemkne jenom člověk disponující tou správnou bezdotykovou WiFi kartou.

Za těch několik dnů jsme tak mohli sledovat, že Petrova motorka si nenechá nic líbit ani od jeho vlastních rodičů. GPS alarm Petrovi manipulaci s motorkou bleskurychle ohlásil na telefon a označil i místo incidentu. Pokus o nastartování bez WiFi karty byl také marný...

Konečně na cestě

Sluníčko naštěstí nevydrželo trucovat celý týden. Jenže rezervace domluveného penzionu už neplatila a Petrovi kumpáni cestu také odřekli. Rozhodl se tedy změnit směr a vyrazil na sever podél polsko-německých hranic, až k Baltu.

Cestou jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. V Petrovi se probudil spisovatel, který nenudí, takže jsme mohli sledovat tajemného černého (tedy spíše zeleného) pasažéra, jenž s motorkářem na Hondě urazil pěkných pár stovek kilometrů, než zmizel. Byli jsme svědky úvah, jak mohl německý národ, mající na severu tolik prostoru, vyžadovat více.

Petr přidával také šťavnaté analytické komentáře týkající se kvality (zejména polských) silnic. Také víme, co je divného na obyvatelích Štětína a proč může severoněmecké hanzovní městečko připomínat americký film.

Nějaká čísla na závěr

Díky systému pro sledování vozidel jsme jeho cestu mohli sledovat na mapě v reálném čase. Petr za dva dny na cestě urazil 1851,7 kilometrů a na Hondě proseděl skoro jedenáct hodin. Více údajů (třeba maximální dosaženou rychlost) najdete na přiloženém obrázku.

Jediné, co GPS lokátor zaznamenat neumí, je radost z jízdy otevřenou krajinou, nasycenou vůní a vlhkostí Baltského moře. Tohle budeme muset Petrovi věřit.