Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů

Proč jsme si vybrali GPS dozor jako společníka na cesty?

Při plánování naší sedmiměsíční cesty po Jižní Americe byla velkou otázkou komunikace s rodinou. Bylo nám jasné, že pokud odjedeme na tak dlouhou dobu do ,,divočiny“, nebude vždy snadné dát o sobě vědět. Na motorkách jezdím sice od pěti let, ale kromě tří týdenního výletu do Skotska, jsem nikdy neopustil na motorce rodnou hroudu. Než jsme se poznali s Týnou, bála se motorek jako čert kříže. Týnu se mi podařilo okouzlit světem motorek, ale její rodiče to přeci jen viděli jinak. Stejně tak jako ti mí. Není se tedy čemu divit, když při oznámení faktu, že se 11.10.2016 sbalíme na X měsíců na jiný kontinent, měli rodiče skoro slzy v očích a v ústech otázky:,,Co když se Vám něco stane? Jak často se budete hlásit? Co když se několik dní neozvete? Je tam signál? A co když....A co když....A co když...?“ Asi si to dovedete představit. Dlouho jsme přemýšleli jak to vyřešit, protože se opravdu mohlo stát a i stalo, že bylo několik míst, kde signál nebyl. Pokud byl, tak mi seděli na motorce, abychom ukrojili dalších pár set kilometrů.

Tento problém nám právě vyřešil GPS dozor. Stačila malá krabička a bylo po problémech. Lokátor se stal našim ,,Big brother(em)“, který znal každý náš krok. My tak nemuseli vypisovat denně drahé smsky, ale místo toho si nejen rodina mohla užívat každý kilometr s námi. Propojení s Google mapami je skvělá věc, protože každý viděl v podstatě to co mi za řidítky a přitom seděl v teple domova. Mimo jiné mohli sledovat, že jsme v takové výšce, ve které  nelítají letadla z Prahy do Milána. Dokonce kolikrát kamarádi i rodina věděli kde jsme a přitom mi neměli ani páru v jakých končinách se naše kola zastavila.

Kudy všude jsme ho protáhli?

A že těch končin bylo. Po třech dnech v letadle, letištích konečně vysedáme v Buenos Aires. Město, kde jsme ztraceni jak Alenka v říši divů. Právě tady jsme si prvně pochvalovali GPS lokátor, když jsme se mohli podívat kudy zrovna jdeme. Po měsíci čekání na motorku a týdenním handrkováním s úřady, se přesouváme za kamarády do Rosario a odtud pokračujeme směrem na vodopády Iguazu. Po cestě se necháme bohužel unést dobrodružstvím a přepálíme start. Odměnou nám pak je, kromě krásných krokodýlů, chytání ,,zajíce“ v písku. Během dne se vyválíme hned dvakrát. Podruhé už to taková sranda nebyla. Oba lehce v šoku pokračujeme zhoršujícím se terénem. Vyjeté koleje v písku od kamionů nás moc netěší. S každým podklouznutím kola se nám hrnou slzy do očí. Po chvíli už nám koukají z kolejí jen hlavy.

Vodopády nemá cenu komentovat, něco tak nádherného jsme nikdy neviděli. Však posuďte sami.

Argentina je nádherná. Jen než se změní okolí, trvá to někdy až 500km. Provincie Chaco je toho věrným důkazem. Dlouhé rovinky a nad hlavou slunce, které nás smaží o Vánocích v 55st. Zde navštěvujeme největší Česko-slovenskou komunitu v Americe. Dodržují zde většinu našich svátků, tradic, zpívají moravské písně, ale pijí k tomu proklatě dobrý ,,Fernet con Coca“. Následuje provincie Salta a porucha motorky našeho nového kamaráda. Měl tu smůlu, že ho jeho věrný oř nechal mimo civilizaci. Na obě strany 40km do nejbližší civilizace a okolo teritorium pum. Je to frajer, přežil v tom noc, než ho zachránila policie.

GPS lokátor se s námi podíval i do Bolívie. Zažil s námi situaci, kdy se nám vybili všechny telefony a mi zůstali uprostřed noci sami ve městě, které neznáme. K našemu neštěstí bez benzínu a podařilo se nám spálit spojku v kopci. Zachránil nás až Viktor, který nás po 5 minutách pozval k sobě domů. Díky!

Pokud bych měl doporučit dvě místa, která v Bolívii navštívit, první by byla nekonečná solná pláň Salar de Uyuni a druhé město Cochabamba. Když už v tom městě budete, dejte si určitě vynikající Piquemacho. To jsem tedy při televizním rozhovoru pro místní televizi přejmenoval na Piquachu! No a nevynechejte taky železnou sochu Jawaře v El Paso. Proč? Protože jí pojmenovali po mě. Na počest prvnímu Jawaři z České republiky, který navštívil největší Jawa klub Ameriky.

Odtud se vracíme zpět do Rosario, protože nás zlobí motor a je potřeba ho opravit. Ona nás tedy zlobí už pár tisíc kilometrů, ale nikdy bych nevěřil, že s rozbitými ložisky na klikové hřídeli ujedeme 10 000km! Jawa je prostě nesmrtelná. Díky tomu však můžeme vyzkoušet nejlepšího Guru na opravy Jawy – Adriana Gagliano.

Odtud můžeme pokračovat až na úplný konec Světa. Po cestě občas silně zafouká a pocuchá nám to nervy. Ty však uklidní krásný poloostrov Valdes s tučňáky nebo plná pláž Mořských lvounů.

Na konci světa nás čeká krásné počasí, úžasná příroda a kvůli velké zimě, spaní na letišti. Druhý den však už není tak vymalovaný. Provazy vody, které padají z nebe nás nutí k odjezdu. Poprvé za celou dobu musím nasadit nepromoky na boty, ale zjistím, že jsem si hlupák koupil malé.

Pokračujeme po krásné RUTA 40 přes nádherný ledovec Perrito Moreno, ,,bájnou“ horu Fitz Roy a po silnici 7 jezer. Právě zde se nám podaří vidět mléčnou dráhu.

Další zemí na naší cestě je Chile. Uvítá nás takřka česká krajina, kterou po čase vystřídá neuvěřitelná poušť. Navštívíme Mano del Desierto i město duchů Humberstone.

V Peru nás zastihnou povodně, kvůli kterým zůstáváme pár dnů u nového přítele Alfonse. V mezičase válčíme s místními operátory, protože jako cizinci si nemůžeme koupit ani předplacenou SIM kartu. Zachrání nás až Marisol, které se líbí naše oči a rozhodne se nám pomoci. Dává několikrát svůj otisk prstu, podepisuje x smluv, abychom si mohli koupit předplacenku. Pak že je to u nás těžké...Náladu nám spraví usměvavé děti v Indiánské vesničcce, kterým nachystáme zábavné odpoledne.

Jedním z posledních míst na naší cestě je Machu Picchu. Pro některé magické místo. Nás spíš okouzlilo město pod ním – Cusco a okolní příroda. Ale zkusit se má vše. My si zkusili kroupy ve 4 390m n. m., které vystřídal déšť a pak hustá mlha při sjezdu do nížin. Poslední souboj nás čekal v Limě. Jižní Amerika je nádherná, ale nesmíte se dostat do spáru úředníkům. Trvalo nám měsíc, než jsme mohli poslat motorku domů. Stálo to spoustu nervů, trochu peněz, ale v porovnání s krásami našeho dobrodržuství, je to velmi nízká cena.

Chtěli bychom ho příště s sebou znovu?

Jasně! Ať bylo jakékoliv počasí, jakákoliv situace, fungoval na výbornou. Rodina vždy věděla, že jsme v pořádku a jedeme. Když jsme někde stáli, stačilo napsat. Lokátor nezabere moc místa, vydrží hrozně dlouho na externí baterii nebo ho lze napájet přímo z usb a rodina je v klidu. Dokážu si představit mít ho trvale v motorce, abych věděl, zda je motorka stále tam, kde jsem ji nechal. Na cesty si ho budu brát určitě. Takže díky za tenhle skvělý vynález a za skvěle strávený čas společně.

 

Filip Kadlec a Kristýna Kalužová

Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů

www.facebook.com/sjawouvsrdci

www.jawanacestach.cz