Kayak Around Europe - Nejsem na cestě nikdy sám

Když se před více jak třemi měsíci poprvé ukázala má poloha na mapě, byl to jen malý bod kdesi uprostřed Prahy. Dnes, když se podívám zpětně, uplynulo od toho okamžiku téměř 100 dní, během kterých jsem s kajakem procestoval napříč půl Evropy.

Tenkrát v Praze jsem usedal do kajaku s vizí, s odhodláním vydat se vpřed. To se mi podařilo a myslím si, že je ten pravý čas se trochu poohlédnout zpět. A tak trochu shrnout nejen mé dosavadní putování, ale také poodhalit nějaké ty neodhalené zážitky.

 

První etapa

Již po několikáté parkuji auto v Modřanech. Přetéká vybavením, které mám připravené na cestu. Sklad Adrenalin centra, který mám k dispozici jako zázemí před vyplutím, se pomalu plní. Již na první pohled je jasné, že můj 6 metrů dlouhý kajak sice poskytuje mnoho úložného prostoru, avšak zdaleka ne tolik, aby pojal alespoň polovinu všech těch důležitých věciček, které se všude kolem válí.

Přede mnou stojí první výzva a nemohu se k ní otočit zády. Přehodnotit, vytřídit, převážit a jakkoli jinak ztenčit vybavení, které si vyslouží místo v kajaku. Poslední tři dny před vyplutím se pomalu nevěnuji ničemu jinému. I proto se mi nedaří najít si čas, jít si jen tak tréninkově zapádlovat na kajaku, který nemám, jak se říká, ještě v ruce.

Miluji přípravy, stejně jako akci samotnou. Snad i proto poprvé usedám do kajaku 45 min před oficiálním vyplutím. Kajak vybavením doslova přetéká a jeho váha přesahuje 100 kg. Bude mě čekat postupná selekce toho, co je zbytečné, to aby se mi nějaké to místečko v lodi uvolnilo. Vyplouvám tak bez místa na jídlo či pitnou vodu. Ale to nebude trvat dlouho.

 

Druhá etapa

Nořím pádlo do vody a pomalu se posouvám proti proudu. Nejde to nějak rychle, každým záběrem pádla se snažím proti proudu vytlačit 180 kg. Nemohu tvrdit, že by to byla snad ta největší dřina co znám, ale k relaxační procházce přírodou bych to také nepřirovnal. Jak tak stoupám proti proudu Vltavy, musím postupně překonávat přehrady. Čím více se přibližuji k prameni, tím častěji přibývá nutnost překonávat i jezy. Sem tam si kamarád Tač ze Slaného najde čas a doprovází mě s jachtou. Díky tomu jsou některé přehrady hračka, přeci jen nechat se zvednout zdymadlem je prostě vždy snazší varianta.

Nedaleko Hluboké nad Vltavou však přichází úsek, kde během 24 hodin překonávám hned dva jezy a jednu přehradu. Ani v jednom z těchto případů není jiná možnost jak se dostat na horní hladinu, než vyprázdnit kajak a postupně vše přenosit. V okamžiku, kdy připlouvám pod přehradu a vidím, že transport bude více jak dva kilometry, přepadne mě nakrátko pochybnost.

Stojí ti to za to? Hledím na 80 metrů vysokou betonovou stěnu a zhluboka se nadechuje. Stojí!!! Odpovídám si. Možná tenhle transport zabere několik hodin, možná celý den. Ovšem, vždyť já mám celý den, uklidňuji se. Když po třech hodinách pokládám kajak za přehradou opět na hladinu, na krátko se ohlédnu. Zvládl jsi to, říkám si.

 

Třetí etapa

Abych mohl pokračovat, potřebuji přesunout kajak a všechno vybavení z Vltavy na Dunaj. Vize je prostá, položit kajak na vozíček, který mi zkonstruoval kamarád Darek. No a prostě a jednoduše všechno najednou přetáhnout či přetlačit z Vltavy na Dunaj. Odhaduji to na 100 kilometrů a po týdnu pádlování proti proudu se na to opravdu těším. Až pod Šumavu to jde skoro samo. Na hřebenech hor se přehoupnu přes kótu 900 m. n. m. a zjišťuji, že ubrzdit těžký a 6 metrů dlouhý kajak není jen tak. Po deseti dnech chůze však sedím v Linci na břehu Dunaje a cítím, že je přede mnou jasně určená cesta, a to Dunaj a směr k Černému moři.

 

Čtvrtá etapa

Jsem zpět na řece. Rozměry, síla proudu ani provoz se s Vltavou nedají vůbec srovnat. Jsem rád, že tentokrát přirozený směr toku řeky následuji. Čeká mě po Dunaji klesat více jak 200 výškových metrů. Bude to dlouhá cesta. Více jak 2000 kilometrů. Ovšem je to cesta vpřed. Každý den mi přináší nová setkání. Lidé které potkávám, příroda, kterou projíždím, zvěř, kterou mohu pozorovat. Vše je fascinující a cítím, jak dostávám možnost okusit jedinečné okamžiky Dunaje.

Dny se střídají a přestává dávat smysl je počítat. Každý den totiž přináší právě ty nejlepší prožitky. Nespočet nových přátel, osm procestovaných zemí, tisíce kilometrů… To je etapa cesty, která mne dovedla k moři.

Co mě čeká dál? To s jistotou nedokážu říct! Co ale vím je to, že to bude cesta vpřed a jsem připraven každý další den s pokorou přijmout.

Děkuji GPS Dozoru. Díky tomuto týmu mou polohu může sledovat kdokoli a kdekoli na světě. Odvádíte dobrou práci :-)

 

Další informace o putování, které je „více než jen cesta kolem Evropy“ můžete sledovat na www.kayakaroundeurope.com

Pozdrav z putování Evropou a přání, aby dnešní den byl pro Vás tím nejlepším, posílá Jiří Oliva.