Konec sledování cesty za krásami Albánie

Dures, město, kam prý cestovky od nás hodně prodávají dovolené. Byl jsem na město zvědavý. Komplexy, lehátka, lidé, lidé, lidé. Ale na dovolenou s rodinou, proč by ne. Civilizace jsme si užili při nakupování dárků dost a vyrazili na Cape of Rodon, kde je údajně kemp, kde nikdo není.

Malé překvapení bylo, že polovina pláže je oseta novými lehátky... Ale nikde nikdo :-). Užívali jsme si klidu až se kdesi zjevil fotograf, kameraman, družičky a byli jsme svědky tradičního obřadu, i společné foto máme :-). Nakonec proběhly svatby tři... Asi vyhlášené datum. Se západem slunce se pláž vylidnila a nová lehátka jsme využili pro spací tábor :-). Dopoledne jsem si udělal procházku ke krásné stavbě na konci výběžku.

Je pondělí, procházím fotky z cesty po Albánii a říkám si,  jak to zase rychle uteklo. V pátek jsme  stihli krásnou cestu SH20 a po všech předchozích taškařicích mi ani nevadilo, že je z poloviny nová ,-).

Sobotní přesun do Bosny byl stejný jako opačným směrem, skvělý. Cesty jsou tam kvalitní a provoz minimální. Kdo si chce užít hezké svezení, ať tam vyrazí.

Večerní loučení s Chárou v "Ribarske Pričně" nabralo obrátek a vlastně i loučení se skvělým výletem jsme kvalitně pokřtili Rakií, která nás provázela jemně celou cestu ,-).

Ráno v neděli velká snídaně, další loučení, tentokrát jen s vodou na cestu a vyrazili jsme na nejdelší přesun celé cesty, k domovu. Celkem jsme ujeli 4807 km, 3x položili kolegové stroje, na žluťákovi se vyklepaly dva šrouby, Kawasaki praskla podsedlová vzpěra a mě upadla na botě podrážka ,-). Děkuji panu Škrancovi a tím i společnosti GPS Dozor za krabičku na sledování, díky které jste mohli být celou dobu s námi ,-). A někdy příště, na viděnou...