Po pobřeží Baltu

Ráno po odstranění plachty z motorky jsem zjistil, že už jsme opět pouze 2 na cestách. Vůbec se zelené/mu nedivím. Po takovém dlouhém přesunu je tady určitě, co prozkoumávat. O tom prostoru už jsem psal. Třeba se připojí zítra. Myslím ale, že nebude nijak chvátat s dalším přesunem, není to tu totiž vůbec špatně.

Obloha vymetená a talíř od bio snídaně taky, takže nezbývalo, než se vrhnout do poznávání okolí. Rujana mě lákala a jsem rád, že jsem se zlákat nechal. Vstupní bránou na ostrov je nádherně hansovní město Stralsund. Myslel jsem, že jím projedu a budu upalovat na nejzazší výběžek ostrova užívat si výhledu na otevřené, rozbouřené more. Obloha se ale už během dopoledne zakabonila, takže na koupačku nebylo úplné pomyšlení. Celá ta oblast je nasákla mořskou solí a čich, jakožto můj docela vytříbený smysl, mě tak nějak příjemně přímořsky naladil, že jsem Stralsund neminul, ale zajel do centra, a určitě neprohloupil. Nejen čich, ale i zrak si město náramně užívaly. Jak už jsem psal, stačilo to na pozitivní naladění celého Petra, který chodil ulicemi s úsměvem na tváři. Vedle architektury starých hanzovních domů, ze kterých čpěla historie (opět něco pro mé nozdry), jsem v ulicích potkával konečně i pěkné lidi :-) . Ať to zní jakkoliv, do Stralsundu jsem v tomto ohledu třel bídu s nouzi. 

Tak si to užívám, že mi najednou začalo být vedro a zjistil jsem, že ve městě je vyhlášené Ozeaneum. Chtěl jsem se o podmořském světě Baltského moře a Severního moře dozvědět více, tak jsem vstoupil. "Ein Erwachsener bitte... also das haben Sie fuer 16 euro.. Danke schoen!.. Bitte schoen und viel Spass!.. a už jsem si to vyjížděl po schodech do prvního patra. Jako z venku to tak nevypadalo, ale je to obrovské a opravdu zajímavé. Každý kout budovy je promyšlený a nic není možné vynechat. Dal by se tam strávit celý den, ale já tam byl asi "pouze" 3,5 hodiny. Upřímně, vyhnal mne odsud (nebo od tama? :-) ) až hlad a chuť se ještě dnes podívat k moři. V restauraci, která je součástí komplexu Oceanea, jsem si dal opět něco dobrého s rybou, prosel si přístav a zjistil, ze slunce je schované za mraky. Stejně se mi poté, co se ukázalo, co všechno by mě zpoza hladiny mohlo pozorovat, ne-li se o mě otírat, už do more ani moc nechtělo. Těšil jsem se ale na jeho blízkou přítomnost, takže hurá směr Thiessow. 

Cesta tam sice nebyla prach a štěrk a udusaná hlína, čemuž se místy podobal spíše včerejšek, ale chvílemi to byl zmar. Jakmile někam nevede dálnice, která by se popasovala s enormním množstvím aut, která se na evropských silnicích pohybují, začnou na silnicích vznikat špunty, za nimiž se během chvíle vytvoří několikakilometrová kolona, která se na 2proudé silnici i na motu místy s obtížemi zdolává. Takže jsem předjížděl, ploužil se, až jsem narazil při jedné vychytané objížďce na cestu z kočičích hlav. Na to zkratka neslo motorku provozovat, takže jsem ji naložil na povoz s koňmi a ... To jedině mi jelo hlavou, když mě všichni předjížděli a já s nohama na zemi vyhledával optimální stopu, která by z nás nevytřásla duši. Holt region pod záštitou Unesco. Je tu spousta zajímavých, zřejme k svému původnímu obrazu zakonzervovaných míst. Mnohé domy mají doškovou střechu a u některých mne naopak zaujalo provedení fasád. Přišlo mi, jako kdybych se pohyboval v kulisách starého amerického filmu. Takové ty předsunuté dřevěné verandy, jednoduchý, dřevem zdobeny štít. Čekal jsem, ze z nich začnou vycházet chlapci v kloboucích. Říkal jsem si, co to tu dělá? Pak jsem si uvědomil, že na pokoji mám k dispozici Luteránskou bibli a že vlastně otcové poutníci přivezli tyto myšlenky do severní Ameriky, tak jsem si to propojil a řekl si, že by se mohla takto přenést i protestantská architektura. Každopádně myslím taková místní zajímavost. Bohužel fotky tohoto nemám, protože jsem se pouze kochal za jízdy. Když jsem zastavil, tak nikde poblíž objekt k blýsknutí nebyl. 

Jinak gps motoalarm funguje dobře, že mi dává i v mně neznámém prostředí pocit, že jsme s motorkou ve stálém spojení a kdyby se něco dělo, dáme si vědět :-) . Dnes mi pouze od jednoho škodolibého kamaráda přišly sms typu "gpsdozor vypni_moto" a "gpsdozor rychlost 220", tak mě to přivedlo na myšlenku, že by tu mohlo zaznít, že alarm je napojen na telefonní číslo uživatele, které je kluky z GPS Dozoru autorizováno pro komunikaci se simkou, která je vložena do samotného zařízení nainstalovaného důmyslně pod kapotami motorky. Příkazy pak tedy alarm přijímá pouze z autorizovaného čísla. Kdyby mi mohl takto za jízdy kdokoliv zhasnout motor nebo zvýšit rychlost na téměř max. hodně bych si sebekratší cestu s tímto zařízením rozmyslel :-). 

V sobotu uvidime, jak nalozit s poslednimy volnymi dny..