Sledování vozidel pomocí GPS jako buzerace a špehování zaměstnanců? Ne, je to hlídání firemního majetku. Smiřte se s tím

Krást se nemá. Tečka

Většina lidí nejde do prodejny potravin a neukradne tam čokoládu. Krást se přece nemá, že? Ale pokud jde o “půjčování” si věcí v zaměstnání, najednou tak ostré hranice neplatí. Asi každý zaměstnavatel vám potvrdí, že lidi si běžně domů nosí třeba kancelářské potřeby nebo toaletní papír. 

Podnikatelé a vedoucí pracovníci si už dávno zvykli nad několika papíry do tiskárny nebo tonerem z kopírky mávnout rukou. Jenže někteří lidé se nezastaví před ničím.

Mnoho zákazníků nám překvapeně hlásí, že zavedení monitoringu v jejich firmě odhalilo netušeně propracovaný systém rozkrádání pohonných hmot. Škoda může jít i do statisíců...

Kdo nekrade okrádá rodinu? Ne, kdo krade, okrádá všechny ostatní a má se mu to zarazit

Je třeba říct to jasně: okrádání vlastního zaměstnavatele je špatné nejen z hlediska morálky, ale je také podřezáváním si větve pod sebou samým.

Pokud budou zaměstnanci neustále oslabovat firmu, ve které pracují, mohou se dočkat situace, kdy ve společnosti nebude dostatek prostředků na odměny, na zvýšení platu, potom třeba ani na udržení výše platu… a nakonec nemusí zůstat ani ta firma.

Kdo na to doplatí? Kromě viníka samotného také jeho poctiví kolegové...

Zaměstnavatel má právo hlídat firemní majetek

V případě monitorování pohybu služebních vozidel nejde ani tak o to, že by někdo chtěl sledovat konkrétní zaměstnance. Jde primárně o hlídání vozidla jako takového, které musí navíc probíhat podle platné legislativy.

A nejde jen o to, že si člověk zajede o víkendu na výlet. Jde také o hlídání spotřeby, ať už kvůli krádežím paliva nebo nešetrné jízdě, která nejen plýtvá pohonnými hmotami, ale zvyšuje náklady na servis a snižuje životnost vozidla.