Kolem světa žigulem, po téměř deseti měsících opět na startu v Česticích

Na konci ledna se ze své výpravy vrátili Filip Vogel a Petr Javůrek, dva dobrodruzi, již se vydali na cestu kolem celého světa v modrém žigulíku z roku 1975. Přečtěte si, jaké jedinečné zážitky na ně během dlouhého putování čekaly.

Hned v prvních dnech nás překvapil sníh a zima.

"Po téměř deseti měsících jsme opět dorazili na start naší expedice kolem světa žigulem do Čestic. Cestou přes 4 světadíly, Evropu, Asii, Severní a Jižní Ameriku, jsme s maximální cestovní rychlostí 80 kilometrů za hodinu najeli 56500 kilometrů s průměrnou spotřebou 9 litrů na 100 kilometrů.

Kdysi obávaný tunel smrti v Tádžikistánu. Jízda dnes je už nuda, tunel je opravený a relativně bezpečný.

• Bylo jaro, sníh tál a potůčky byly rozvodněné. Ale i tak nás nezastavily.

• 
  

• Navštívili jsme 30 zemí světa a poznali jsme pohostinnost mnoha lidí po celém světě. V Kyrgyzstánu pro nás zabili kohouta a udělali slavnostní večeři a například v Chile jsme byli pozváni do výrobny sýrů. V Rusku jsme zažívali největší popularitu, protože jsme cestovali 42 let starým ruským autem. To bylo pro všechny nepředstavitelné a všichni nás varovali, že brzy se auto rozbije a my někde umřeme. Naštěstí jsme to přežili.
• 
  

Servisní pauza v typickém březovém háji.

Nakládka do kontajneru v přístavu ve Vladivostoku.

S žigulíkem jsme projeli extrémní nadmořské výšky. V Pamíru a v Andách jsme stoupali do výšek kolem 4500 metrů nad mořem. Vyšší teplota a málo kyslíku ve vzduchu byla pro žigulíka téměř smrtelná kombinace. Občas se stalo, že se zastavil a my jsme museli čekat, než si odpočne a my budeme moci pokračovat. Nejednou se takto zastavil na rušné křižovatce uprostřed města. Prakticky nás trápily dvě věci. Byla to palivová pumpa v kombinaci s teplým benzínem a přehřívání motoru. Na špatných cestách se také zlomily obě zadní pružiny, lehce se nám rozhodila geometrie podvozku a spoustu dalších drobností. Potkaly nás dvě dopravní nehody. První byla v Mexiku a druhá v Ekvádoru. V Mexiku to odnesl levý blatník a v Ekvádoru pravý blatník, tak aby bylo auto symetrické.

Nejnižší a nejteplejší místo naší cesty bylo Údolí smrti v Kalifornii.

 Nedodržení minimální rychlosti na dálnici v Novém Mexiku.

Naše cesta byla velké dobrodružství, potkali jsme mnoho lidí a zažili jsme spoustu dobrých i horších zážitků. Před cestou jsme měli obavy z ponorkové nemoci, ale nakonec žádná nepřišla a my jsme si cestu užili. Teď když už spíme v posteli, jíme v suchu a v teple domova, tak už přemýšlíme nad dalšími cestami."

Tulum - historické město na břehu Karibského moře.

Památník Dakaru, který se tu jezdí. My jsme však dorazili pozdě.